Co nám bere online digitalizace

Digitalizace nám zrychlila, zjednodušila a zautomatizovala naše činnosti i ušetřila čas. Rychle jsme se přizpůsobili a uchovávání dokumentů v digitální podobě se nám zalíbilo. Vždyť všechno máme online, v elektronické verzi. Ale také jsme přišli na to, že nám věci jaksi mizí před očima, protože se ztratila jejich hmatatelná forma.
 
Nejistota ve vztahu k věcem
Digitalizací se náš vztah k věcem nenápadně změnil. A pro mnohé z nás jej provází určitá rozpolcenost. Je pro nás totiž dost často těžké nahradit hmatatelné věci digitálními verzemi. Lidé se přiznávají, že i když mnohé dokumenty mají uloženy v digitální formě online, stejně si ještě pořizují skutečné výtisky.
 
Citová vazba
Necítíme to trochu podle přísloví: „Sejde z očí, sejde z mysli?“ Jak snadno vymažeme všechno to, co je v digitální podobě. Stačí k tomu jen jedno kliknutí. Ale roztrhat dopis, přání nebo fotografii, to už nám jde o mnoho hůře. Máme totiž pocit, že s nimi měl autor hodně práce, a tak to vnímáme jako něco o mnoho cennějšího než v e-formě.

Podívejme se na náš nejdůležitější osobní online majetek :
FOTOGRAFIE –  máme je spíše k bezprostřední komunikaci, ale ty, které si skutečně chceme uchovat pro budoucnost, z těch si stále ještě děláme opravdová alba, např. svatební nebo z dovolené
KNIHY – e-kniha má nízké náklady a jednoduché používání, ale stále ještě visíme na skutečných knihách, protože je můžeme mít doopravdy v rukou, jsou pro nás zdrojem estetického prožitku, rádi se na ně díváme a pečujeme o ně ve svých knihovnách
DOPISY – už téměř nepíšeme přátelům skutečné dopisy – je to zdlouhavé a je přece lepší napsat email a druhá strana má zprávu okamžitě – ale jak jinak si takového dopisu vážíme!
PŘÁNÍ – virtuální pohlednice nepředčí ty, co najdeme ve schránce třeba k vánocům a také Vám online kondolence přijde značně necitlivá?