Jak vypadá politika?

Politika je něco, bez čeho bychom se my lidé často nejraději obešli. Jenže se bez ní obejít nemůžeme, protože se bez ní vlastně obejít nedá. Sice by nám tato v mnoha ohledech nechyběla, a to když jde o záležitosti, které jsou ostudné nebo přímo zavrženíhodné, ale jsou zkrátka i záležitosti, které by se bez politiky nepodařilo zařídit a které by nám skutečně chybět neměly.

Politika je nám prospěšná tím, že stanovuje pravidla, podle kterých se tu žije. A určitá pravidla jsou pro náš život nezbytná a musí tu být někdo, kdo je určuje, nastavuje a také vymáhá. Kdyby tomu tak nebylo, dělal by si každý, co se mu jenom zlíbí, a to by vedlo k naprostému chaosu.

Protože jsme ale my lidé různí, jsou různá i naše očekávání od takové politiky. A to je důvod, proč si nevystačíme s jedinou vládnoucí politickou silou, proč vyžadujeme pluralitu. Někdo chce to a někdo zase ono, a aby se uspokojily aspoň v hrubých rysech požadavky a potřeby všech členů společnosti, máme tu na politické scéně jak pravici, tak i politický střed a levici. A je na voličích, komu svěří ve volbách na následující funkční období vládnutí.

Ovšem s tou politikou to není zase až tak snadné. Lidé, kteří jsou soběstační a hodně samostatní, volí pravici, ale to neznamená, že se jim dostane maxima svobody a nezávislosti, lidé, kteří jsou radši, když je někdo ‚vodí za ručičku‘ a stará se o ně, sázejí na levici, ovšem s tím, že ani tato je plně nezaopatří, a ti, kdo jsou někde uprostřed, volí strany středu, s tím, že je vlastně otázkou, co přesně takový střed obnáší.

Když si ve volbách vybereme ty, kdo nás mají následně reprezentovat, můžeme být spokojeni. Ale obvykle nejsme. Protože někdo volí ty a někdo ony, a když se pak u koryta sejdou třeba i naprosto odlišně směřující politické síly, skřípe to. Ale tak už to chodí. A skřípe to často i tehdy, když nám vládnou docela homogenní politické síly. Ale s tím nic nenaděláme. Protože nám někdo vládnout musí. A co si zvolíme, to máme.